Homeopatie

Nabízíme tradiční formu alternativní léčby – homeopatii. Vyznačuje se vysokou účinností a zároveň krajní šetrností k organismu pacienta, neboť nevykazuje žádné vedlejší účinky.

Kdy uvažovat o homeopatii?

Uvažovat o homeopatických konzultacích je vhodné, pokud trpíte některou nebo více z následujících indikací:

psychické potíže – nespavost, úzkost, fobie, deprese, nejrůznější závislosti
autoimunní choroby, vleklé migrény, ekzémy, lupénka, poruchy menstruačního cyklu, metabolické choroby (hypertenze), onkologické nemoci apod.
všechny vracející se či chronické potíže

Konzultace hlubším způsobem zohledňují souvislosti problému a léčba se tak stává efektivnější. Úspěch léčby závisí především na odhodlání pacienta ke změně vlastních postojů.

Co je to homeopatie?

Za zakladatele moderní lékařské homeopatie je všeobecně považován dr. Samuel Hahnemann (1755 – 1843), který svou celoživotní prací přivedl dosud empirickou aplikaci pravidla podobnosti k samostatné vědecké disciplíně a osobité a svébytné metodě léčby. Homeopatie je metoda léčby, která podává nemocnému takovou látku, která má v pokuse na zdravém jedinci schopnost vyvolat podobné příznaky, kterými trpí nemocný člověk. V takto podané definici se skrývá i onen „zákon“, „pravidlo“ či „fenomén“ podobnosti, tedy hippokratovské SIMILIA SIMILIBUS CURENTUR („podobné nechť je léčeno podobným“). Homeopatické léky se připravují ze vstupů rostlinného, nerostného a živočišného původu a (s výjimkou tzv. „specialit“) nesou latinský název suroviny, ze které vznikly postupným ředěním, čili dekoncentrací. Ostatně stupeň dosaženého ředění (počet dekoncentrací) je vyjádřen číslicí uvedenou za názvem příslušného homeopatického léku, která je doplněna písmenky „CH“ nebo „D“. Ty informují lékaře, lékárníka i pacienta o tom, jestli byla vstupní surovina ředěna v poměru 1 : 100 (CH) nebo jen 1 : 10 (D). V prvním případě značí „CH“ centezimální (setinné) ředění dle Hahnemanna, ve druhém případě značí písmenko „D“ ředění v desetinné škále. Nejobvyklejší lékovou formou, ve které se homeopatické léky dodávají, jsou granule. Úkolem lékaře homeopata je určit pro pacienta takový lék, jehož „obraz“ (=souhrn příznaků, které vyvolal v koncentrované podobě v pokuse na zdravých osobách) se jeho obtížím co nejvíce podobá. Soubor informací o jednotlivých homeopatických lécích se nachází v knihách označených „Materia medica homeopathica“ (to jsou ty, ve kterých si homeopat při vyšetření tak úporně listuje). Někteří lékaři předepisují pacientům zásadně jen jeden lék a vyčkávají, zda se dostaví účinek, jiní předepisují více léků podávaných s odstupem času (hodin, dnů až týdnů). Zástupci prvně jmenovaného směru se označují jako „unicistní homeopaté“, zástupci druhého jako „pluralistní homeopaté“. Z hlediska dosahovaných terapeutických výsledků není mezi oběma přístupy žádný rozdíl a v praxi se lze setkat jak s nešikovnými unicisty , tak pluralisty a naopak. Jinými slovy, kvalitu lékaře – homeopata nelze posuzovat podle počtu léků, které předepisuje, nýbrž zásadně podle výsledků, které léčbou dosahuje. Lékař – homeopat tedy nevybírá lék na základě nozologické diagnózy (=názvu onemocnění), nýbrž výhradně na základě shody mezi jeho obrazem v materia medica a souhrnem („obrazem“) pacientových obtíží. Výjimku tvoří skupina homeopatických léků označovaných slovem „speciality“ („polykompozitní přípravky“, „komplexní preparáty“ apod.), které byly dány na trh k usnadnění samoléčby a jsou směsicí monokomponentních (jednosložkových) homeopatik, která se v léčbě daného onemocnění používají nejčastěji. Homeopatické speciality se vybírají podobně jako klasické (školní, alopatické) léky, tedy na základě nozologické diagnózy (homeopatické komplexní preparáty na kašel, na rýmu, na nevolnosti spojené s cestováním a podobně). Některé homeopatické speciality mohou obsahovat – vedle homeopatických – i osvědčené alopatické složky. Homeopatii řadíme mezi tzv. celostní (holistické) metody léčby, kterým je společné to, že se na pacienta dívají jako na psychosomatický celek a nerozdělují jej podle topografie či odborností, tak, jak to činí klasická (školní, alopatická) medicína. Homeopat proto léčí celého člověka a nikdy ne pouze aktuální projev jeho „konstitučního“ (terénního) onemocnění. Homeopatie je tradičně rovněž považována za informativní terapii, která nepracuje s konkrétní chemikálií jako klasická medicína, nýbrž pouze s imateriální informací (energií), která je obsažena v homeopatickém léku a to díky zvláštnímu způsobu jeho přípravy. Proto jde o metodu, která nemá a nemůže mít žádné nežádoucí vedlejší účinky nebo kontraindikace ve farmakologickém slova smyslu, o metodu „reaktivní“, stimulující obranné pochody nemocného organismu k tomu, aby se s chorobou vyrovnal sám tou nejpřirozenější cestou: řízeným samovyléčením.

Pondělí	7:00 - 13:00
Úterý	7:00 - 12:00
Středa	13:00 - 18:00
Čtvrtek	7:00 - 12:00
Pátek	7:00 - 11:00

Mudr. Táňa Vojtíšková

Homeopatie

Kdy uvažovat o homeopatii?

Co je to homeopatie?

Ordinační hodiny

Kontakt